Jdi na obsah Jdi na menu

Praha - zklamání.

12. 3. 2015

       Dnes jsme se vydali na Pražský hrad, kde v neděli končí výstava o hradech a jejich historii. Je to zároveň i součást našeho učiva ve vlastivědě. Kromě toho je tam k vidění spousta vzácností, např. relikviář sv. Maura, které se jen tak nepoštěstí vidět pod jednou střechou. Proto jsme se na výstavu všichni velmi těšili.

       Autobus nás úderem deváté hodiny v pořádku vysadil pod Pražským hradem a za 5 minut jsme už stáli přede dveřmi jízdárny. Protože jsme měli skoro hodinu času, rozhodli jsme se trochu se porozhlédnout po areálu Hradu. Nejdříve jsme si ukázali Jelení příkop a počítali věže v hradbách. Pak jsme zamířili ke katedrále sv. Víta. Chtěli jsme pouze nahlédnout, ale průvodce nám poradil, abychom si naproti v infocentru zakoupili za 150 Kč vstupenku pro celou třídu, s kterou se dostaneme i do jiných míst na Hradě. S jistými problémy se nám to podařilo.

      Zamířili jsme tudíž ke Starému královskému paláci. Tady jsme si ukázali místo, kde zasedal panovník a hlavně nádheru Vladislavského sálu. Potom jsem dětem ještě ukázal okno, z kterého byli vyhozeni místodržící při druhé pražské defenestraci, což si budeme povídat zanedlouho. Po jezdeckých schodech jsme vyšli z paláce a vydali se směrem ke Zlaté uličce. Tu jsme si prošli dokonce dvakrát díky místním ,, dopravním " předpisům.

         Byl o po desáté hodině a tudíž nejvyšší čas uhánět na druhý konec Hradu na zmíněnou výstavu. Jak jsme se blížili k výstavní síni viděli jsme velikánský chumel lidí před vchodem, jenž nevěstil nic dobrého. Postavili jsme se na konec řady a spořádaně čekali. Během zhruba 15 minut jsme se posunuli asi o 1 metr. Tímto tempem bychom se dostali na řadu asi tak v čase, kdy jsme měli domluven odjezd. S těžkým srdcem jsme tedy naše čekání vzdali. Začala být také pěkná zima. Dokonce se nám zdálo, že větší než při vánoční procházce.

        Zbývalo ještě asi 45 min času, a proto jsme se rozhodli projít se po Hradčanském náměstí a cestou se někde občerstvit. Po chvíli chůze vysvitlo slunce a vše začalo vypadat růžově. Našli jsme malý stánek s párky v rohlíku a postavili se ukázněně do fronty. Mezitím zašlo slunce a tím pádem se vrátila i zima. Proto jsme zhltli párky a uháněli k místu, kde na nás měl čekat autobus. Zatímco jsme se cpali párky, fronta se posunula zhruba o 3 metry a notně se protáhla. Proběhli jsme kolem ní a za chvíli jsme stanuli u čekajícího autobusu.

        Dnes jsme tedy měli smůlu. Ale kdo to mohl čekat. Bláhově jsem se domníval, že ve všední den dopoledne většina lidí poctivě pracuje, až na bezdomovce, ale ti nemají o podobné akce zájem. Kdybychom věděli, jak situace bude vypadat, mohli jsme si prodloužit prohlídku Hradu. Ale i tak si myslím, že to stálo za to. Viděli jsme věci, o kterých se právě učíme a mohli poznat alespoň trochu dobu a prostředí, o které si povídáme. Nezbývá než doufat, že příště budeme mít více štěstí.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář