Jdi na obsah Jdi na menu

Praha

24. 10. 2013

       Ve středu 23.10. jsme se vydali do našeho hlavního města navštívit Muzeum hudby. Nachází se na Malé Straně v Karmelitské ulici, hned vedle našeho ministerstva. Autobus nás vysadil na Klárově, takže jsme museli zhruba 1 km dojít po svých. Nebýt rušných křižovatek, byla by to velmi příjemná procházka starými malostranskými uličkami. Protože od kraje Prahy jsme se plazili v dopravní zácpě, cesta se nám poněkud protáhla. U stanice metra Malostranská jsme tudíž usoudili, že by bylo dobré zajít preventivně na WC. Když jsem se šel podívat za chlapci, zdali je vše v pořádku, naskytl se mi nezapomenutelný pohled. Na znečištěné podlaze klečel jeden z našich hochů, kolem sebe měl rozházeny školní sešity, žákovskou, prostě vše, co si vzal, z pro mne neznámých důvodů, s sebou do batohu. O kousek dále ležela jeho bunda a on mezi těmi věcmi hledal pětikorunu na zaplacení záchodového poplatku. Odteď abych si na opravování nosil gumové rukavice.

        Po vykonání potřebného jsme se jali pokračovat dál. Před Karlovým mostem jsme zašli na samý břeh Vltavy nakrmit hejno labutí, které nás už toužebně vyhlížely, připraveným      nakrájeným pečivem. Ukázali jsme si také slavný vodnický dům, kde měl být utopen Dr. Mráček. Odtud už to bylo jen pár kroků k našemu cíli. Zde jsme spolu s kolegyní nejprve absolvovali setkání s neuvěřitelnou paní pokladní, která ani po patnáctiminutovém rozhovoru zřejmě nepochopila, kdo jsme a co po ní chceme. Když jsem kolem ní procházel po skončení našeho programu, volala na mě: ,, Halo, halo, zahlen !" Kolegyně se zase udiveně ptala : ,,Vy jste učitelka ? " Tuto skutečnost jsme se jí právě tu čtvrthodinu snažili vysvětlit. Jinak program byl velmi hezký a většině dětí se jistě líbil, protože se do něj mohly zapojovat. Vyskytli se sice jedinci, kteří jen seděli a nezapojovali se, ale to byl jejich problém. Pro ty teď zřejmě existuje pouze Jo-Jo a ostatní formy zábavy jsou pod jejich úroveň.

       Program skončil asi v půl dvanácté. Děti si pak ještě toužily něco nakoupit a museli jsme vyrazit k autobusu, neboť ve škole na nás čekal oběd. Vcelku bez většího rozruchu se nám podařilo minout i známou karbanátkovnu. Karlův most si tedy necháváme na každoroční procházku předvánoční Prahou, kde na něj budeme mít času habaděj. Někteří ještě v autobusu dojídali to, co nestačili zkrmit u labutí. Cesta zpět už proběhla rychle a v pořádku.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář