Jdi na obsah Jdi na menu

Vánoční procházka Prahou

              

        Ve čtvrtek 19. 12. jsme se, jako už tradičně každý rok před Vánoci vydali do Prahy, abychom procházkou starými uličkami a po historických místech nasáli tu neopakovatelnou předvánoční atmosféru, kterou lze zažít opravdu jenom tady.                        

         Jako už tradičně se ČD rozhodly nám cestu ozvláštnit výlukou, což pozměnilo plán naší procházky. Místo tradiční cesty z Bubenče přes Hrad jsme se tentokrát  vydali z Hlavního nádraží směrem ke Staroměstskému náměstí. První zpestření na naší cestě nám připravily otáčející se dveře v Galerii Myslbek. Všichni to zvládli bezvadně. Postáli jsme pár minut u umělého kluziště za Stavovským divadlem a pak jsme prošli kolem Univerzity Karlovy. Před touto starodávnou univerzitou se mi podařilo vymámit z dětí slib, že v případě jejich promoce budu na tu slávu přizván též. 

pc192518.jpg

Beru je za slovo a už se na to upřímně těším. Před divadlem jsme si prohlédli tajuplnou plastiku, působící trochu strašidelným dojmem. Protože se blížila desátá hodina pospíšili jsme ku Staroměstské radnici, abychom stihli průvod apoštolů. Dokázali jsme to s asi pětiminutovou rezervou, takže jsme si mohli zabrat nejlepší místo.

pc192527.jpg

 Okamžitě se u nás objevili různí prodejci a počali si vyhlížet svou kořist. A skutečně jí mezi námi objevili. Přestože jsem děti důrazně varoval, speciálně před drátěnými skládačkami, po chvíli už je tři dívky třímaly hrdě v ruce. Nezbývalo než nad tím mávnout rukou a pokračovat dál. Vánoční strom jsme zhodnotili pouze z dálky a shodli jsme se, že Velvary i Kralupy mají mnohem krásnější.

        Vydali jsme se dál Karlovou ulicí ke Karlovu mostu. Tady mě děti překvapily zásobou krmiva pro racky.

pc192540.jpg

 Ti, jakmile zjistili zdroj blahobytu, se slétli z širokého okolí. Co neukořistili racci ve vzduchu, na tom si pochutnaly labutě a kachny dole na vodě. Myslím, že na naší návštěvu budou všichni účastníci hostiny ještě dlouho s vděkem vzpomínat.

 Málem jsme v zápalu krmení ušlapali několik klečících spoluobčanů, živících se žebrotou. Ti na nás určitě s láskou vzpomínat nebudou. V záplavě pobíhajících dětí se totiž často ztráceli očím turistů a tím pro ně ustal i zdroj příjmů. Na mostě jsme si ještě u Johánka z Pomuku, nyní sv. Jana Nepomuckého, pokusili zajistit splnění jednoho tajného přání, pohlazením reliéfu, znázorňujícího jeho nedobrovolnou koupel ve Vltavě. Jsem zvědav, jak se světec ukáže.pc192556.jpg

        Protože na mostě docela mrazivě foukalo a také jsem si všiml, jak někteří jedinci nenápadně ujídají rackům určenou potravu, podlehl jsem naléhání dětí (budou Vánoce ) a vydali jsme se do nedaleké karbanátkovny. Jak málo stačí k dětské radosti ! Tady se, i přes varování, někteří během krátké chvíle stihly stláskat různými ,,pochutinami´´, zde nabízenými. Při odchodu jim jeden žák dal nekompromisně najevo, co si o kvalitě, jimi podávané stravy, myslí. Raději jsme poněkud rychlejším tempem zamířili zpět k mostu.

       Ledva rackové, do té doby podřimující na dřevěných ledolamech zahlédli, že se jejich dobrodinci vrací, okamžitě se probrali z apatie a byli znovu ve střehu. Nad  mostem bylo po chvíli opět bílo.

pc192548.jpg

 Zkrmili jsme tedy poslední zbytky krmiva a provázeni závistivými, ne zrovna přívětivými pohledy místních žebráků jsme vykročili na zpáteční cestu.

         Bohužel se čas už tak nachýlil, že jsme museli oželet vánoční výstavu v Betlémské kapli, abychom dodrželi udaný čas návratu. Cestou přes Staroměstské náměstí jsme ještě shlédli produkci ,,bublináře´´,

pc192562.jpg

 vypouštějícího mýdlové bubliny, zaujaly jsme skupinu zahraničních turistek, které se s dětmi zdravily, jako staří kamarádi  a unikli jsme pronásledování místního žraloka. 

pc192568.jpg

Na nádraží jsme dorazili v pořádku a naplněni spoustou zážitků a dojmů. Cesta zpátky už proběhla v pohodě.

         Musím říci, že děti byly skvělé. Po mnoha letech, kdy tyto procházky pořádáme, se mi tato líbila snad nejvíce. Jen škoda, že nás tak tlačil čas a spoustu věcí jsme nestihli. Určitě to ale nevadí, protože se sem  (doufám) jistě ještě vypravíme.

          Na závěr mi to nedá, abych nepoznamenal, že jako každým rokem i letos jsme se vrátili všichni v pořádku, nikomu se nic nepřihodilo, nikdo se neztratil, nespadl z mostu do vln, ani nebyl unesen. Myslím, že informace, získané od dětí je třeba podrobit zdravému úsudku a když dítě například oznámí, že bude ponecháno 2 hodiny samo sobě v Praze jakož další nesmyslná sdělení, přistupovat k tomu s krajní nedůvěrou. 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář