Jdi na obsah Jdi na menu

Jizerské hory

31. 10. 2016

    Vše hezké jednou končí.  Bohužel někdy to uteče jako voda. Tak i naše poslední společné prázdniny jsou už minulostí. Proběhly bez sebemenších zádrhelů. Fungovala doprava, počasí nám přálo, děti byly bezva - co víc si přát. Jsem rád, že nás jelo poměrně dost, i když některé tváře, na které jsem spoléhal, mi tam chyběly.

    Co se dá za 2 a půl dne stihnout ? Mám dojem, že jsme toho stihli a hlavně viděli dost. Ve čtvrtek jsme vyjeli po naší nejstrmější trati, zubačce, do Kořenova, odkud jsme pokračovali po prosluněných stráních do Příchovic. Tady jsme navštívili nejkrásnější jizerskohorskou rozhlednu Štěpánku. Byl z ní díky jasnému počasí opravdu nádherný rozhled. V Příchovicích jsme se podívali k další rozhledně - nově postavenému Majáku Járy Cimrmana. Na ten jsme už nevystoupali. Jednak nás bolely nohy a také jsme měli před sebou cestu z prudkého kopce dolů do Tanvaldu. Zvládli jsme to bez problémů a vrátili se rovnou k večeři. V nohách jsme měli asi 10 km. Nejhorší byly ty závěrečné. Všichni byli v pohodě, nikdo si nestěžoval. Paní domácí nám připravila vydatnou večeři (kuřecí vývar a knedlo, vepřo, zelo ). Večer si děti samy vymýšlely program, takže o zábavu bylo postaráno.

      V pátek jakoby počasí tušilo, kam se chystáme. Od rána bylo mlhavo, ponuro. Přesně to odpovídalo našemu cíli. Tím byla Protržená přehrada na říčce Bílá Desná. Letos tomu bylo 100 let, kdy k této tragedii došlo. Nedávno bylo místo upraveno, takže je mnohem přehlednější. Je tu i chata, kde je možno se občerstvit, což všichni uvítali. Po občerstvovací přestávce jsme zamířili z kopce dolů do Desné. Odtud pak jsme se vlakem vrátili na chatu. Opět jsme měli v nohách přes 10 km. Přesto nikdo nefňukal a nenaříkal. K večeři nás čekala bramboračka s houbami, které jsme nasbírali ve středu cestou na Peklo. Po ní ještě kuřecí rizoto. Večer opět program.

       Na závěr musím říci, jak jsem velmi rád, že se nám podařilo naposledy společně vyjet a strávit několik pěkných dní v krásné přírodě. Při našem chození po horách jsme potkávali spoustu různých dětských i sportovních oddílů. Zkrátka hory byly plné. Věřím, že se to všem líbilo alespoň tak, jako mně. Byl bych také rád, kdyby to nebyla naše poslední společná akce. Necháme to osudu. Třeba se ještě někdy dáme dohromady a povede se takový pěkný výlet, jako teď. Zatím přeju všem hodně úspěchů v životě i v učení.   J.K. 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

poděkování

(Martin Krúpa, 1. 11. 2016 16:57)

Dobrý den pane učiteli. Já také děkuji za nádherný výlet :-)
Dostal jsem nápad na další výlet,mohli bychom třeba vyrazit do adventní Prahy. Mějte se moc hezky Martin

Re: poděkování

(Jan Koubek, 1. 11. 2016 18:06)

I já ti Martine děkuji a jsem rád, že se ti na horách líbilo stejně jako mně. S tou Prahou je to dobrý nápad, jen pro něj musíš sehnat několik dalších spolužáků. Měj se hezky a pozdravuj spolužáky ve třídě. Ahoj
J.K.