Jdi na obsah Jdi na menu

Mokrosuky 2016

12. 6. 2016

     Čas letí jako zběsilý a letošní škola v přírodě je minulostí. Odehrála se v krásném prostředí předhůří Šumavy v malé zastrčené obci Mokrosuky, asi 7 km od Sušice. Podle mne je to ideální místo pro konání podobných akcí. Objekt bývalé venkovské školy s velkou zahradou, na níž jsou postaveny chatky. Nechybí tu ani nově postavený krytý bazén. Bohužel je to poněkud  ,, z ruky ". Cestovali jsme vlakem s přestupy Kralupy- Praha - Plzeň - Horažďovice. Mohli jsme takto cestovat díky obětavosti pana Bečváře a pana Krause, kteří se nezištně postarali o dopravu zavazadel vlastními auty. S objemnými zavazadly bychom to zvládli jen těžko. Takto jsme cestovali docela v pohodě. V každém vlaku nás čekala předem zajištěná místa a ochotní průvodčí.

1. den

Ve čtrnáct hodin jsme už vystupovali na zastrčené vlakové zastávce, jako vystřižené z filmu Páni kluci. Čekal na nás dobrý oběd. Po něm jsme se vydali prozkoumat okolí. První cesta vedla na nedalekou zříceninu tvrze Kašovice ukrytou v nedalekém lesíku.Dlouho jsme se však nezdrželi, protože všude okolo byla vysoká tráva a my se obávali klíšťat. Zbytek dne jsme tedy strávili zabydlováním se a hrami na zahradě. Cesta nás poměrně dost unavila, proto nebyly problémy s usínáním.

2. den

V pět hodin ráno začalo hřmít a dostavila se bouřka. Netrvala však dlouho. I přesto se někteří méně odolní jedinci dost báli. Když jsme vstávali, už nepršelo. Dopoledne jsme se šli projít po vsi. Ukázali jsme si místní památné stromy: pětisetletý dub vedle na hřišti a takřka sedmisetletou lípu s obrázkem pany Marie. Pokoušeli jsme se jí obejmout. Bylo na to potřeba 12 lidí. Odpoledne jsme zamířili na Ztracenku, což je srubová restaurace ukrytá v lese. Vypadá jako z pohádky. Občerstvili jsme se osvěžujícím nápojem a vydali se na cestu zpět. Cesta zpět byl vlastně takový závod s černým mrakem, jenž se táhl podle nás. Nakonec vše dobře dopadlo a nezmokli jsme.

 

3. den

Protože bylo pondělí, začali jsme s normální výukou. Hned na začátku mě čekalo nepříjemné zjištění. Dobrá polovina dětí něco neměla. Takže samozřejmě nemohla pracovat. Kopírku jsme tam neměli, abych jim potřebné stránky nakopíroval. V pátek jsme si učebnice a sešity společně připravovali. Několikrát jsem si ověřoval, má-li každý vše a připomínal, aby nikdo nic nezapomněl. Tohle byl tedy výsledek !

Po obědě bylo krásně a tudíž jsme se rozhodli otestovat místní bazén. Strávili jsme u něj krásné, i když hlučné odpoledne. Také už se nám začíná vyčleňovat loňská známá parta gurmánů, kteří nic normálního nejedí. Každé snítko petržele z brambor pečlivě vypreparují, každou mrkvičku vystrčí, jídlo samozřejmě bez masa, těstoviny bez omáčky, atd. Moc rád bych jednou viděl, čím se stravují doma. Je docela zábavné, když mi chlapec vyloží všechny své důvody, proč dotyčné suroviny odmítá, vypráví o prospěšnosti bílého masa a pak se při první příležitosti cpe promaštěnými brambůrky.

 

4. den

Dopoledne opět vyučování. Po obědě jsme se vydali na vlak a ten nás odvezl do stanice Žichovice. Odtud jsme zamířili k řece Otavě a podle ní k nedaleké  zřícenině hradu Rabí. Bylo opět krásné počasí. Proto byla povolena i zmrzlina. Prohlídka tohoto hradu je vždy velmi pěkná. Stačí jen sedět na nádvoří a dívat se kolem. Bílé zdi této zříceniny krásně kontrastují se zelenou trávou všude kolem. Měli jsme štěstí i na průvodce, takže to bylo prima. Při zpáteční cestě na vlak jsme ještě hledali u nedalekého jezu v Otavě kousky zlata. Nakonec tam ještě jedna dobrosrdečná dívka zanechala pro místního vodníka svoji růžovou mikinu. Doufejme, že si jí ve zdraví užije. domů jsme se vrátili rovnou na večeři. Den se nám velmi vydařil.